Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé – o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Přečtěte si, pro jaký typ směsi se rozhodnout a jak při omítání správně postupovat.
Jádrové omítky se liší svým složením, a tak jsou vhodné pro různé účely použití.
Co je jádrová omítka a k čemu slouží
Jedna vrstva nestačí. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Díky dobré soudržnosti a větší velikosti zrna může mít tloušťku i více než 2,5 cm.
Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) – 1 mm, 2 mm a 4 mm. Podle místa použití a typu dalších vrstev zvolte vhodný typ z hlediska složení.
Druhy jádrových omítek podle složení
Jádrová omítka ruční Izopro eko.
Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu. Liší se však svým složením, a tak jsou vhodné pro různé účely použití:
Vápenocementová jádrová omítka
Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace. Je univerzální, vhodná na téměř jakýkoliv povrch a používá se jak v interiérech, tak exteriérech (jako podklad pro fasádní omítky).
Vápenná jádrová omítka
Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití – je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost. V některých případech může být finální vrstvou omítky.
Sanační jádrová omítka
Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov. Sanační omítky jsou trvanlivé a odolné.
Často se nanáší ve více vrstvách o minimální tloušťce 10 mm, celková tloušťka pak může být až 40 mm.
Sanační jádrová omítka Webersan mono.
Izolační jádrová omítka
Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Aby byl izolační účinek efektivní, musí mít izolační jádrová omítka silnější vrstvu, a to alespoň 40 mm.
Lehčená jádrová omítka
Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima. Lehčené jádrové omítky se nejčastěji používají pro omítání izolačních stavebních materiálů, a to ve vnitřním i venkovním prostředí.
Hrubá jádrová omítka jako finální vrstva
V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Takové řešení vám přinese jak časovou, tak finanční úsporu.
Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky. Platí to jak pro vnitřní prostory (koupelny, toalety), tak exteriér (kamenný obklad na fasádě).
Možnosti přípravy jádrové omítky
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. V technických listech mají detailně uvedené všechny podstatné parametry, které při svépomocné přípravě můžete jen odhadovat.
Alternativou je použití maltovinového pojiva
Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Velikost zrna si pak zvolíte sami podle toho, jaký písek použijete.
Pro srovnání – 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná. Máte-li možnost pořídit písek za slušnou cenu, takové řešení se vám vyplatí, a to zejména při omítání větších ploch.
Tepelněizolační omítka s perlitem Baumit ThermoPutz.
Ruční nanášení hrubých omítek v 5 krocích
Zkušený zedník si s omítáním poradí hravě. Do realizace jádrových omítek se ale můžete pustit i svépomocí. Dodržíte-li základní postupy, zvládnete to sami, i když možná ne tak rychle a precizně.
1. Začněte přípravou podkladu
Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Budete-li omítat minerální materiály, aplikujte nejdříve adhezní můstek.
2. Zdivo pokropte a „nahoďte špric“
Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz – řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Můžete si jej připravit sami, nebo použít předpřipravenou směs v pytlích.
3. Připevněte omítníky
Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy. Omítníky se upevňují v rozestupech podle délky stahovací latě tak, aby se o ně mohla opřít z obou stran.
4. Začněte s nahazováním omítky
Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí – díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Strženou omítku pak zatáhněte hladítkem a vyhlaďte případné nerovnosti.
5. Odstraňte omítníky a vyplňte rýhy
Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Pokud jste omítali stěny i strop, pečlivě přechody zapravte a napojte je ostrou hranou hladítka.
Počítejte s delší dobou zrání
Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů. Až několik měsíců si počkáte v případě, že nanášíte silné sanační omítky na vlhké zdivo.
Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení. Lžíce, hladítka, stahovací latě a všechno ostatní pořídíte na kterékoliv pobočce stavebnin IZOMAT nebo na našem e-shopu online.
[{productlist ids="121866,121029,219142,294749" column="oxartnum"}]
Zdroj fotografií: Depositphotos, Izomat | Autor článku: Radek Brázdil